Stíhačka, za kterou by se nemusel stydět Batman ani James Bond. Tak by se dal ve stručnosti popsat supermoderní ultralight z dílny Ústavu letadlové techniky Fakulty strojní ČVUT.

Po 17 letech práce, 130 diplomkách a dizertacích vzlétla ultralehká stíhačka UL 39 Albi poprvé do oblak. A byl to pořádný hukot, úsporný litrový motor, který normálně najdeš spíše v motorkách, ze sebe totiž dokáže vytlačit výkon 200 koní a hnát lehký 320 kilový letoun rychlostí přes 200 km/h.

Stroj vyrobený z uhlíkového kompozitu je úžasně lehký a zároveň pevný. Turbodmychadlo je schováno uvnitř letounu a tak radar zachytí hůře její odraz díky  snížené tepelné stopě. Raketa, která by měla chuť letoun zasáhnout, jej tak nezacílí. To mu poskytuje slušnou bojovou výhodu.

Černý aerodynamický design uhlíkového kompozitu by zase vzhledem perfektně zapadl do „garáže“ Bruce Waynea. Pilotovat ho však může kde kdo, stáčí jen licence na ultralehká letadla.

Vývoj stále není u konce, a pokud budeš chtít, můžeš se do něj na Fakultě strojní ČVUT zapojit i ty. Plánuje se například zvýšení výkonu až na 300 km/h. Další info najdeš zde a můžeš se mrknout i na video na webu České televize.

Ne, my na FITu nevěštíme, ale díky strojovému učení dokážeme předpovídat chování sledovaných lidí a díky jedné diplomové práci teď pomáháme s predikcí pohybu podezřelých osob Policii České republiky.

Ján Tkačík, který se tímto problémem zabýval spolu se svým vedoucím, přišel na to, že nejvíc mu ke zpracování pomůže “Neuronový Turingův stroj”, který nedávno představili vědci z Google (Alana Turinga znáte z filmu Kód Enigmy). Tím, že Ján navrhl nové algoritmy (to slovo u nás uslyšíte často), které díky experimentům prokázaly, že fungují lépe než ty, které se běžně používají, se zařadil mezi ty nadané studenty, kteří předčí i odborníky s dlouholetou praxí.

Společný vědecký článek o výsledcích Jánova bádání byl přijat na uznávanou konferenci v Kanadě a tak se s tímto svým objevem, může pochlubit na mezinárodním poli. Kdo ví, komu dalšímu ještě jeho práce pomůže. Některé vyšetřovací týmy mají mentalistu, jiné mají zase na své straně IT vědu.

Jsme FIT, buď taky FIT na ČVUT!

Napadlo by tě, jak bez lešení nafotit rozsáhlé interiéry historických budov, kde je strop desítky metrů vysoko nad zemí? Robotici z Fakulty elektrotechnické ČVUT na to přišli, jejich přesné drony udělají lepší fotky, než ten nejdelší teleobjektiv.

Snímání obtížně přístupných míst historických interiérů, to je úkol, který pomocí dronů pomáhají památkářům řešit členové Skupiny Multi-robotických systémů z katedry kybernetiky Fakulty elektrotechnické ČVUT.

V rámci projektu, na kterém spolupracuje katedra kybernetiky s Národním památkovým ústavem, a který je spolufinancovaný sdružením CESNET, se drony vznášejí doslova do nebeských výšin. Vědci už úspěšně nasnímali interiér objektu farnosti ve Šternberku a nyní jednají o zmapování Chrámu sv. Mikuláše na Staroměstském náměstí, kde je vůbec nejvyšší interiér v Praze.

Ptáš se, k čemu je to dobré? Kromě hezkých fotek, pomáhá zdokumentování obtížně přístupných míst historikům a architektům zhodnotit potřebu případných restaurátorských prací.

Odborníci z týmu Dr. Martina Saska se ale jen tak s něčím nespokojí a stále přemýšlí, jak využití dronů zdokonalit. Kromě senzorického snímání vysoko položených míst, tak ještě vyvíjejí techniku, pří které vylétne do vzduchu celý filmový štáb. Vedle dronu s kamerou jsou ve vzájemně stabilizované formaci i přesně namířené drony „osvětlovači“ a i to nejtemnější místo je perfektně zaznamenáno.

Jestli tě také napadá nové využití bezpilotních systémů, můžeš se do týmu Multi-robotických systémů přidat! Začni na webu mrs.felk.cvut.cz.

Každému je jasné, že se dnešní stavby se bez betonu prostě neobejdou. Na Fakultě stavební ČVUT v Praze vyvinuli nerozbitný beton. A i když je to jeden z nejoblíbenějších materiálů, pořád má několik slabin – třeba malou odolnost při zatížení „rychlým rázem“. To znamená, že se nedoporučuje do něj střílet, odpalovat u něj trhaviny, nebo do něj ve vysoké rychlosti najíždět nákladními auty. Tedy, až dodneška.

Tým experimentálního centra Fakulty stavební ČVUT totiž vyvinul speciální materiál, který jen tak něco nerozhodí, nebo spíš nerozbije. Jeho přesný název by měl znít ultravysokopevnostní vlákny vyztužený cementový kompozit. Ale to není zdaleka tak sexy jako „nerozbitný beton“ – což je přesně to, co to je.

Faktickým složením je sice od betonu docela daleko, ale právě díky použitým materiálům má přibližně 4krát větší tlakovou pevnost, 10krát větší tahovou pevnost a dokonce 100krát vyšší lomovou energii!

A co se z něj dá postavit? Třeba fasády pro ohrožené budovy, bariéry chránící mostní pilíře před nárazem vozidla, obranné vojenské konstrukce nebo třeba odpadkové koše, které odolají i výbuchu nástražné nálože.

Taky se s ním dá slušně ušetřit. Kromě toho, že je asi 20krát levnější než stejně odolný ocelový pancéřový plech, nehrozí u něj, že ho nějaký filuta odveze třeba do sběru.

Na konferenci OSN Evropský Habitat ukážou studenti FA ČVUT téměř stovku projektů bytových domů, které by mohly určit novou podobu pražského Smíchova. Ještě předtím, než je posoudí experti, je nová čtvrť k vidění „v předpremiéře“ přímo na Fakultě Architektury – a ty se na ní můžeš vypravit až do 15. března.

Dostali jednoduché zadání. Na Smíchově je velká průmyslová proluka mezi Lihovarem a autobusovým nádražím Na Knížecí. V ní by měla v budoucnu vyrůst nová čtvrť. A vy ji teď můžete navrhnout.

V sedmi ateliérech fakulty se tak v zimním semestru 2015/16 rozběhly práce na projektech v nejrůznějších měřítkách a podobách. Na malém papírovém Smíchově začaly postupně vznikat polyfunkční domy, bytovky a nakonec celé bloky domů, které maximálně využívají současnou podobu územního plánu.

Kromě možnosti vyzkoušet si v praxi jeden z největších urbanistických projektů, který Česko v příštích deseti letech čeká, dostali studenti také šanci přidat svůj vlastní pohled na směřování udržitelného a dostupného bydlení pro 21. století – a do jisté míry možná i ovlivnit reálné výstupy z mezinárodní konference Habitat.

Chceš vidět tuhle jedinečnou výstavu na vlastní oči? Najdeš ji v přízemí Fakulty architektury ČVUT, Thákurova 9, Praha 6. Vstup je volný, bezbariérový a otevřeno je od pondělí do pátku od 7.00 do 20.00 hod.

To se takhle sešel tým studentů napříč celým ČVUT pod vedením Fakulty architektury. Věřili, že nejčistší energie je ta nespotřebovaná a že člověka významně ovlivňuje prostředí, které sám vytváří. Nezůstalo jen u slov.

Výsledkem je soběstačný dům AIR House, který získává veškerou energii pro svůj provoz ze slunečního záření a má minimální dopad na životní prostředí.

A víš co? AIR House se dostal mezi 20 nejlepších univerzitních návrhů planety v prestižní soutěži Solar Decathlon, kterou pořádá americké ministerstvo energetiky. Náš tým se soutěže zúčastnil jako vůbec první z České republiky. A jak jsme dopadli? Ve finále, které se konalo v Orange County Great Park v Kalifornii jsme získali 1. cenu v Architektuře a Energetické bilanci, 2. místo v Technice, 3. místo v Atraktivitě pro trh, Komfortu a Teplé vodě.

Tohle není vychloubání. To je vzkaz pro tebe. Pokud máš chuť, můžeš se u nás realizovat stejně jako studenti z týmu AIR House.

Ještě nevěříš? AIR House stojí přímo uprostřed kampusu Českého vysokého učení technického v Praze a slouží jako Informační centrum ČVUT.

Možná tě ten název trochu zaskočí, ale je vlastně dost výstižný. Tahle parta, složená z akademických pracovníků, studentů a dalších odborníků, skutečně překračuje konvence. Konvence představ, že na škole se vše děje jen nanečisto.

Nekonvenční ventilační tým se zabývá výzkumem dýchání a umělé plicní ventilace při nejrůznějších stavech pacientů. Jednou z oblastí jeho zájmu je například výzkum dýchání a faktorů ovlivňujících dobu přežití člověka zasypaného lavinovým sněhem. Výzkum probíhá přímo v horském terénu na dobrovolnících, dýchajících do simulované laviny. Ale toho, čím se tenhle tým zabývá, je ve skutečnosti mnohem víc. Například vyvíjí a testuje světově unikátní transportní plicní ventilátor, který bude schopen zajistit umělou plicní ventilaci postižených při hromadných neštěstích.

Nekonvenční ventilační tým je jen jednou z možností, kterou ti nabízíme. Těch dalších je bezpočet a budeme rádi, když některou z nich využiješ. Zázemí ti rádi poskytneme, na to se můžeš spolehnout.

Jsou školy, kde si studenti vyzkouší svoje znalosti v praxi jen velmi málo nebo vůbec. Tohle ale rozhodně není náš případ. Kdo se nebojí, může se ihned zapojit.

Jako příklad může posloužit realizace nového systému pro monitorování dopadů dopravy na životní prostředí, na kterém naši studenti pracují. Systém je založen na technologii senzorických sítí a umožňuje sledování pohybu škodlivin v ovzduší v reálném čase včetně rozložení jejich intenzity – na rozdíl od standardního vyhodnocování pomocí matematických modelů. Toto řešení, vyvinuté v Ústavu bezpečnostních technologií a inženýrství Fakulty dopravní ČVUT v Praze, je v České republice zcela unikátní. Navíc pokud bude pilotní provoz úspěšný, počítá se s dalším rozšířením systému do ekologicky zatížených lokalit po celé České republice.

A další projekty budoucnosti čekají, až je zrealizuješ ty. Příležitost je zrovna před tebou a my budeme jen rádi, když ji využiješ.

Kdo chce, hledá způsob, kdo nechce, hledá důvod. U nás vždycky hledáme způsoby, jak zapojit studenty do zajímavých projektů.

Příkladem za všechny je zadání České Spořitelny, které se týkalo vymyšlení systému finančního vzdělávání pro lidi ohrožené finanční negramotností, který by sloužil jako prevence případných budoucích špatných rozhodnutí v této oblasti. Projekt byl tedy primárně cílen na sociálně slabší obyvatele, žáky a středoškoláky.

Návrhem našich studentů bylo webové vzdělávání, založené na interaktivní webové hře, pomocí které se budou předávat nejzákladnější dovednosti finanční gramotnosti. Poté, co studenti odprezentovali výsledky svojí práce, rozhodla se Česká Spořitelna projekt posunout do další fáze. Vytvořila projektový tým, jehož součástí byli autoři návrhu, analytici a programátoři z firmy AQUASOFT spol. s r.o., zástupci společnosti TERRA-KLUB, O.P.S., Mgr. Daniel Kozák a Mgr. Jan Kovařík.

Ze semestrálního projektu tak nakonec vznikl dlouhodobý projekt, na kterém stejný tým pracoval téměř rok. Studenti rozpracovali původní návrhy do detailnější podoby, která v současné době slouží jako základ pro tvorbu konkrétní vzdělávací webové hry vytvářené týmem grafiků a programátorů České Spořitelny.

V Masarykově ústavu vždycky najdeme způsob, jak ti pomoct s realizací tvého projektu. Je jen na tobě, s čím přijdeš!

Laboratoř = zkumavky a bílý plášť? U nás ani náhodou. Naše laboratoře, to jsou moderní přístroje, které jen tak nějaké pracoviště nemá. Využívají je vědci i studenti. A jedna exkluzivní laboratoř je lidskému oku ukrytá a je naprosto unikátní – Podzemní laboratoř Josef.

V této podzemní laboratoři to žije praxí. K vidění je tam třeba fyzikální model simulující uložení kontejneru s vyhořelým jaderným palivem v hlubinném úložišti (HÚ) a realizujeme i fyzikální model „české“ zátky. Jde o součást HÚ, jejíž funkce spočívá v bezpečném oddělení zaplněných prostor HÚ od prostor nezaplněných.

Studenti jezdí „na Josefa“ pravidelně v rámci výuky. Je to příjemná změna, vyměnit sezení v posluchárně za praktickou zkušenost ve štole, odvrtat si vlastní vzorek horniny a pracovat v reálných podmínkách v podzemí – teplota 10 °C a kolem tma, k tomu výzbroj – ochranná helma, lampa.

Popravdě, tohle je jen třešnička na dortu. Je toho totiž mnohem víc, do čeho se u nás můžeš pustit.

U nás máš příležitost realizovat svoje vlastní projekty. Pod zemí i nad ní.

Zbytek je na tobě.